Je možné krmit hada mrtvou, rozmrazenou kořistí a také se to velmi často děje (pokud je k tomu had ochoten a naučen), ale nemělo by jít o výhradní způsob krmení. Nejde jen o ztrátu reflexů, ale i o úplnost a vyváženost jeho stravy. Kromě kořisti totiž hadovi stačí už jen čistá voda. Vše ostatní si musí syntetizovat a získat ze své kořisti! Jeho trávicí soustava proto patří k jednomu z divů přírody. Had totiž dokáže strávit naprosto vše, včetně kostí, drápů, zubů i srsti. Mladá krajta to navíc dokáže i velmi rychle – během týdne je připravena přijmout další potravu. Pokud ji ale nedostane, umí udělat další zázrak: její výkonný trávicí systém „ubere plyn“. Ustane produkce trávicích šťáv, žaludek se stáhne, postupně dojde k úplnému vyprázdnění a had – klidně vydrží hladovět. Dospělé krajtí samice při svých mateřských povinnostech nežerou klidně i půl roku, aniž by to nějak podstatně ohrozilo jejich život.

 To se mi na krajtách líbí – ten neuvěřitelný přechod od absolutní nečinnosti v teráriu po aktivní šmejdění, když ji vyndám ven nebo k přímo agresivnímu lovu kořisti. Jednou jsem si to měřil: za 20 sekund po vložení sousta do terária už na něm visela namotaná, i když byl potkan na opačné straně terária!

 Většinou si had dovede kořist chytit tak, aby jej nemohly ohrozit zejména u potkanů velmi nebezpečné zuby. Pokud ji však chytí špatně, může velmi snadno dojít k úrazu.

 Různí ochránci přírody v této souvislosti zuřivě protestují: hadům by se měla dávat zásadně mrtvá kořist, aby prý netrpěla. Někdo toho potkana ale stejně musí předem zabít, ne? Krajta má ale potkana mrtvého i za půl minuty! Proč?

 Dřív se lidé domnívali, že had svou kořist rozdrtí. Že praskají žebra a vnitřní orgány. Ale princip zabití u škrtiče spočívá hlavně ve znemožnění se nadechnout a nabrat tak do plic nový vzduch. Při každém pokusu o výdech had svoje smyčky víc utáhne a brání tak v dalším nádechu. Kořist se dusí víc a víc. Tlak na hrudní koš je po chvíli už tak silný, že často dojde i k zastavení srdečního svalu! Co může být rychlejší?

ALE POZOR!

 Lovecký výpad velkého škrtiče je pro vás jako chovatele předkládajícího kořist
tím nejriskantnějším okamžikem!

 Vaše krajta se v tu chvíli řídí jen instinktem, který přebije všechny dosavadní návyky, kdy vás znala a bezpečně rozpoznávala. Používá zejména čich a pak také orgán, kterým registruje teplo kořisti. Očima zaznamenává hlavně pohyb. Pokud tedy cítí pach správné kořisti, vnímá teplo a vaše ruka je v „dostřelu“, nebude váhat ani zlomek vteřiny! A pokud už kořist drží, nemůže čichat a svůj omyl tedy nepozná! Bude-li kořistí vaše ruka, klidně ji bude škrtit! Pokud by to byla jiná, zranitelnější část těla, můžete se snadno ocitnout ve velkém problému. Nakonec to pozná, ale pro vás může být příliš pozdě!

 Ochrana a prevence proti takové nehodě spočívá v několika zásadních principech, které je nutno dodržovat u všech velkých škrtičů:

• Nemanipulujte s hadem před krmením, zejména je-li v místnosti přítomna budoucí kořist!
• Nekrmte hada volně v místnosti, nechte ho v teráriu! Po krmení je vždy aktivní a hledá další kořist, krom toho přenášení zpět do terária spolu s necitlivým uchopením může způsobit i zvrácení kořisti.
• Při krmení hada delšího 3 metry si přizvěte pomocníka – na každé dva další metry jednoho. Budou pomáhat s manipulací s teráriem, kořistí a mohou pomoci v případě, že se had ovine někde, kde nemá – může např. zachytit kořist spolu s boční stěnou atd.
• Na vložení kořisti do terária použijte dlouhé kleště nebo rukavici – ne že by vás ochránila proti kousnutí, ale oddělí teplo vaší ruky od kořisti!
• Zvýšenou opatrnost použijte také při vkládání další než první kořisti – had je mnohem aktivnější a rychlejší!
• Po manipulaci s kořistí (vložení do terária) si ihned umyjte ruce – později byste na to mohli zapomenout.
• Po krmení nechte hada v klidu alespoň do druhého dne – zklidní se jeho hormonální hladina a nastoupí útlum spojený s trávením.

 Porušení těchto principů, vede-li k nehodě s následkem vážného ublížení na zdraví, má vždy za následek nežádoucí a škodlivou popularizaci sdělovacími prostředky. Taková popularizace však poškozuje všechny teraristy bez rozdílu včetně těch, kteří se svým exotickým mazlem žijí bez problémů dlouhá léta!

Kůže krajty je velmi roztažitelná stejně jako všechny vnitřní orgány. Při trávení dokonce nastává i přechodná fáze, ve které se objem potravy ještě zvětší! Krajta je navíc tvor při krmení nenasytný – dokud jí budete kořist předkládat, bude se cpát, i kdyby měla prasknout! Má to opět dáno geneticky: další kořist se může objevit až za dlouho a tak je třeba toho maximálně využít! Nejsou výjimkou případy, kdy krajta, která za svou kořistí byla nucena prolézt menším otvorem (např. otvorem v pletivu), se pak nedostala ven a byla proto chycena!

 Právě proto je tak snadné krajtu na rozdíl od jiných hadů překrmit. Následkem však (díky minimu pohybu v ideálních podmínkách zajištěných chovatelem) bude typická civilizační choroba – obezita! Není to sice smrtelná choroba, krajtě ale výrazně zkracuje život. To jako chovatel jistě nechcete dopustit, ne?

 Snadným způsobem, jak tomu zabránit, je vést si záznamy o všech událostech v životě vaší krajty, zejména o krmení, vyprazdňování a svlékání kůže. Záznamy by měly obsahovat i některé podrobnosti, jako je např. ochota žrát, aktivita, namáhavost polykání, záznam úrazu, dojde-li k němu, popis léčby, u svlékání pak popis kvality svlečené kůže. V případě, kdy je třeba si vzpomenout na nějakou událost třeba rok nazpět, stává se takový deník neocenitelnou pomůckou.

Když se člověk umaže, jde se převléknout. Zvířata se srstí si ji  průběžně obnovují a některé ji také na jaře a na podzim vymění celou. Had však svléká kůži. Koná tak pravidelně po celý život a to v cyklech. Cykly se pohybují zhruba od dvou měsíců a zbavuje se tak nečistot, poškození, drobných parazitů atp.

 Obecně rozšířený omyl je, že had svlékne kůži celou, tedy včetně pigmentace (jůůů, budu mít kůži na kabelku!) a spodních vrstev. Ale jak je z obrázku patrno, jde o tzv. svlečku, velmi tenkou a křehkou vrstvičku, kopírující do nejmenších podrobností celý povrch hadího těla včetně očí. To, jak úspěšně se hadovi povede kůži svléknout, svědčí o jeho zdravotním stavu a celkové kondici. Naprostá většina hadů svlékne kůži v celku a nepotrhanou, jako punčochu. U krajt se však věc poněkud komplikuje tím, že jak jsem již zmínil, mají kůži velmi jemnou. Tudíž i tato svlečka je velmi jemná, a to i u dospělých jedinců. Proto je třeba při svlékání kůže zvýšit pozornost a případné zbytky sundat ručně, zejména z očí.

 Celý proces má několik částí. Nejprve začne had rychle ztrácet své jasné barvy a kůže během dvou dnů jakoby zestárne. Zároveň poklesne hadova aktivita. Od teď už není vhodné nabízet mu jakoukoliv kořist. Kůže dále matní, protože se pod svrchní vrstvičku vlévá podkožní voda. Mléčné zabarvení se dostává i do průhledné části kůže přes oči. Had nyní bude vidět velmi špatně a proto se uchyluje do ústraní. Další tři až pět dnů se bude svlečka oddělovat a pak se voda opět vstřebá. Nyní už had čeká jen na správný okamžik, až kůže bude natolik oddělena, aby ji mohl ideálně svléknout. Bude-li v této době prostředí v teráriu příliš suché, kůže přischne, bude se trhat a had ji nesvlékne. Nakonec nastává fáze svléknutí – většinou v noci, kdy je vlhkost vyšší než ve dne.

 Had začne špičkou tlamy otírat a hledat zvýšená nebo drsná místa na stěnách terária, podkladu nebo třeba samorostu. Oddělí kůži na horním okraji tlamy a postupně ji začíná třením o nerovnosti přetahovat zpátky přes hlavu a oči. Potom, když je kůže stažena až za koutky tlamy, stejným způsobem oddělí spodní čelist. Když má z kůže kolem krku šátek jako babička, vypadá legračně. Ale postupuje dál. Nyní mu stačí vytvářet smyčky a otírat se jimi navzájem. Vnitřek staré kůže je vlhčí a drsnější než vnějšek, takže naruby se snadno zachytává o nerovnosti i smyčky pohybující se v protisměru. Když jde vše dobře, během hodiny je celá kůže svlečena.

Nejpozději od chvíle, kdy se had tzv. zakalí, by se měla vlhkost v teráriu zvýšit. Postačí k tomu častější kropení podkladu, dejme tomu obden. Ve finální fázi po vstřebání vody není vhodné s hadem příliš manipulovat – velmi snadno se totiž oddělená kůže potrhá a její svlečení pak pro něj bude obtížnější. Někteří hadi si pomohou tím, že se sami „naloží“ do vody (bazének je v teráriu pro dospělou krajtu samozřejmost).

 Svlečení kůže je pro hada poměrně namáhavý výkon. Bude po něm den dva odpočívat nebo se vyprázdní, protože to po celou dobu oddělování kůže nikdy nedělá. Poté, co krajtě dopřejeme tento odpočinek, můžeme ji už bez obav začít zase vyndavat. Prvního vyndání spojeného s čištěním terária od zbytků kůže však využijme k důkladné prohlídce, zda svlečení proběhlo v pořádku, zejména u očí a kloaky. Neoddělené kousky, pokud je najdeme, lze nyní ještě oddělit mírně navlhčeným prstem, pinzetou, ale nikdy ne hrubou silou! Pokud objevíme místo, kde kůže zůstala a nejde oddělit, může jít o jizvu po nějaké rance nebo více vrstviček, přehlédnutých minule. V takovém případě se mi osvědčuje namáznout mírně takové místo Niveou nebo podobným nezávadným krémem a po jednom či dvou dnech to zkusit znovu. Pokud ani tohle nepomůže, bude třeba pravidelným mazáním po každých cca pěti dnech místo udržovat mastné až do dalšího svlékání. Tento postup mohu s klidným svědomím doporučit i na tak citlivé místo, jako je oko.

Zima už je tu? Ženy chodí v kozačkách a muži stojí fronty v pneuservisech na zimní přezutí. Nezapomněli jste náhodou na vašeho čtyřnohého kamaráda? Plánujete společné výlety nebo dokonce pobyt na horách? Chraňte ho.

Se zimním obdobím přichází samozřejmě největší poptávka po zimních oblečcích. S tím souvisejí i diskuse, zda pejska oblékat či nikoliv. Samozřejmě záleží na typu oblečení a konkrétním jedinci. Například Ruffwear nabízí širokou škálu oblečků pro aktivní psy. Ptáte se, proč aktivní pes potřebuje obleček, když se běháním zahřeje? Ti, co s pejskem jezdí často na hory, anebo se pohybují v náročných terénech, vědí své. Počasí je velmi proměnlivé a vítr dokáže teplotu vzduchu ochladit i o několik stupňů. Když k tomu přidáte vlhkost, je jasné, že i váš chlupatý kamarád potřebuje být chráněn. A věřte, že i někteří psi s huňatou srstí vezmou někdy pokrývkou zavděk. Je však nutné sledovat svého psa a vědět, co vše je potřeba zakrývat a kdy. Samozřejmě pes, který je celoročně venku, bude jinak náchylný než jedinec, který žije v domácnosti vytápěné ústředním topení. Svou roli hraje také typ srsti. Ruffwear nabízí několik druhů oblečků dle počasí. K9 Overcoat™ zabraňuje ztrátě tělesné teploty a chrání psy před větrem, deštěm a sněhem. Integrovaný hrudníkový díl s postranními sponami umožňuje nastavení podle potřeby, které zajišťuje bezpečí při energických činnostech. Dalším ze zimních oblečků je vesta Climate Changer™ určena především pro velmi chladné, ale suché počasí. Je velmi lehká a rychleschnoucí. Velmi oblíbený je celoroční obleček Cloud Chaser™, který má oproti původnímu vylepšený střih. Je velmi vhodný pro běhání v dešti, chladné ranní procházky, víkendové zimní výlety a radovánky ve sněhu, pro nepříznivé jarní bouřky nebo pro jakékoliv aktivity i ve velmi nepříznivém počasí. Novinkou pro zimu 2011-2012 je obleček Quinzee™, který je učen pro udržení psa teple ve velmi chladných podmínkách. Obleček je vhodné použít, když necháváte psa někde v autě, musíte zůstat na chladném místě nebo čekáte na další aktivity.

Pokud máte dlouhosrstého psa, je nutné, aby byl pravidelně stříhán. Někteří s ním chodí do psího salónu. Jiní tuto proceduru obstarávají svým mazlíčkům sami. Rozhodli jste, že svého psa ostříháte? Víte, jak na to? Na co je nutné si dát pozor? Pojďme si tuto problematiku více přiblížit.

Obecně o stříhání psa
Pes by se měl stříhat zhruba každých šest až osm týdnů. Konkrétní doba záleží na ročním období. V létě roste srst rychleji, v chladnějších obdobích se intervaly mezi stříháním mohou prodlužovat.
A jak psa ostříhat? Někteří lidé při stříhání svých psů podléhají pokušení udělat mu přitažlivý a nápaditý sestřih. Je to jen na vás. Obecně psovi stačí, když mu ostříháte chlupy z obličeje a z oblasti řitního otvoru. Když už psa stříháte, snažte se spíš o kratší sestřih.

Jak doma ostříhat psa?
Před stříháním pejskovo srst dokonale rozčešte. Půjde vám to tak lépe. Na stříhání psů jsou nejvhodnější elektrické strojky. Někteří psi se však bojí tohoto zvuku a neudržíte je. Pak je lepší zvolit nůžky.Vyberte nějaké malé a co nejostřejší, nejlépe takové, které jsou přímo určené na stříhání psa. Pokud váš pes má hodně dlouhou srst, ostříhejte ho rovněž nejdřív nůžkami a pak teprve použijte elektrický strojek
Před stříháním si musíte připravit pejska tak, aby se vám co nejméně cukal a aby se cítil dobře a v bezpečí. Stříhejte svého domácího mazlíčka proti srsti, směrem od ocasu k hlavě. Na hlavu a na tlapky si dávejte pozor. Jsou to citlivá místa, a tak raději u těchto míst odložte strojek a dostříhejte je malými nůžkami.
Při stříhání je také vhodné hned upravit drápky, které jsou u světlých psů rozdělené na dvě části – bílou a růžovou. Můžete odstřihnout drápek po růžovou část. Dejte si pozor, abyste se nestrefili do živé tkáně. Jestliže se na to necítíte, přenechejte tuto starost odborníkovi.

Záleží jen na vás, jestli si pejska chcete ostříhat sami, nebo zda tuto práci svěříte do rukou odborníkům. Není to těžké, ale chce to určitý cit…

Jak pečovat o staršího pejska

Máte už staršího pejska? Víte jak o něj pečovat. Starší pes vyžaduje vaší pozornosti. Zajistěte mu spokojené stáří a dejte mu všechno, co potřebuje.

Jak se projevuje stárnutí psa
Každý pes stárne jinak. U nějakých plemen jsou příznaky stárnutí vidět poměrně brzy, u některých později.
Stárnutí se projevuje šedivěním srsti, ale také vypadáváním zubů. Psům se postupně zhoršuje sluch i zrak a hůře zpracovávají podněty ze svého okolí. Jejich kůže ztrácí svou původní pevnost a ochabují také svaly. Začínají je rovněž bolet klouby, na což někdy reagují podrážděně.

Jak pečovat o stárnoucího psa
Pečujte o svého stárnoucího psa. Zpříjemněte mu jeho život přiměřenou péčí a potravou, která bude pro něj nejvhodnější. Dnes už na trhu bez problémů dostanete stravu určenou přímo psům seniorům. Tato strava je pro pejsky šetrnější.
Dále je nutné pravidelně psovi čistit zuby. Jinak by se mu bakterie z případné infekce dásní, která je v pozdějším věku častější, mohla dostat do krevního oběhu. Starejte se také lépe o jeho oči a uši. Pravidelně tyto orgány čistěte. Starým psům se velmi rychle zanášejí.
Pokud se pes už méně pohybuje, bylo by vhodné kdybyste mu alespoň jednou denně jemně masírovali ztuhlé klouby. Více pečujte i o jeho srst. Starší pes si ji kvůli své menší ohebnosti čistí méně než mladý pes. Je nutné mu ji ale čistit opatrně. S rostoucím věkem je totiž tenčí a citlivější.

Kdy uspat pejska?
Dnešní veterináři dokáží léčit mnohé nemoci a díky tomu se zvířata dožívají čím dál většího věku. Někdy však přijde okamžik, kdy i přesto, že by pes mohl žít dál, je jeho kvalita života už tak špatná, že je lepší ho dále netrápit. I když to bude těžké rozhodnutí, je nutné se rozhodnout správně. Mnohdy vám může poradit veterinář. Uspávací injekce je pro psa bezbolestná.

Dopřejte pejskovi příjemné seniorské období a starejte se o něj s péčí, kterou vyžaduje.

Kočičí oslavička narozenin… Je to jeden z případů kdy jde opravdu vidět, že lidé mají stále kočky rádi. Kočky jsou totiž skoro stejné jako my. Někdy samotářské jindy si chtějí hrát… Jen s tím rozdílem že mi jsme lépe vyvinutí =D!

Tento článek je věnovaný všek milovníkům koček a hlavně kočkám samotným!!!

Při výběru vodítka musíme mít na paměti váhu a velikost psa. Podle toho vybíráme sílu vodítka a velikost karabiny. Délku vodítka vybíráme podle toho, k jakému účelu budeme vodítko používat. Zda na procházku, výcvik, nebo chůzi po městě….

Vodítka se vyrábí kožená-pletená, jednoduchá, látková, nylonová, řetízková…

Mohou být jednoduchá s rukojetí nebo přepínací se dvěma karabinami, kde je možné upravit si délku vodítka podle potřeby.

Dále jsou dnes hodně využívány hlavně ve městě samonavíjecí FLEXI vodítka. Nylonový pásek nebo provázek namotaný na pružinu v plastovém obalu. Pes svou silou vodítko natahuje a jakmile se vrací blíž k pánovi, vodítko se samo navíjí zpět. Plastové obaly vodítka se vyrábí v nejrůznějších barvách a se spoustou motivů a obrázků. Ceny Flexi vodítek se pohybují od 250,- do 800,- podle velikosti. Flexi vodítka vybíráme podle váhy psa. Vodítka jsou označena do jaké maximální váhy mohou být použita. Vodítka s páskem jsou mi více mechanicky odolná a více se hodí pro větší psy. Liší se i délky vodítek. Nejčastější jsou 5m nebo 8m ale i 7m. flexi vodítka mají řady CLASSIC, což jsou obyčejné plastové obaly s rukojetí. Potom řada COMFORT, rukojeť je pogumovaná a lépe se drží v ruce. Dále pak existují tzv. luxusní řady jako např. SUMMER TIME apod. tato vodítka jsou již v jiné cenové relaci vyrábí se z mnohem kvalitnějších materiálů, jsou zdobené apod.

Další skupinou vodítek jsou vodítka stopovací. Využívají se při výcviku ,,stopy“ nebo k venčení psů, kteří nemohou být na volno z důvodu utíkání. Jsou 5m, 10m ale i více dlouhé.

Existují samozřejmě i různá speciální vodítka na různé druhy výcviků, výstavní vodítka apod. Ty si už sami zkušení chovatelé seženou buď ve specializovaných prodejnách nebo internetu.

Na vodítko by jste měli vašeho pejska zvykat postupně už odmala stejně jako na obojek. Štěňata s tím většinou nemívají problém oproti starším psům, kteří nejsou na obojek ani vodítko zvyklí.