Krmení hada

Komu vadí pohled na lovícího a krmícího se hada, ten by si jej neměl vůbec pořizovat. Hada totiž nikdy nedonutíte, aby s vámi povečeřel karbanátky nebo se zasytil zelným salátem. Had je však v ekosystému přírody důležitým prvkem – reguluje nadpočetné stavy drobných hlodavců, kteří by se jinak stali hotovou metlou zemského povrchu. Celý tvar jeho těla je přizpůsoben tomu, aby hlodavce dokázal sledovat až do jeho nory, kam se jinak nelze dostat a tam jej sežral třeba i s celou rodinkou. V některých „rozvojových“ zemích jsou různí škrtiči dokonce běžnými členy domácnosti jako u nás psi, protože se starají právě o to, aby se tam nepřemnožili potkani, myši a další nepříjemní, ale častí příživníci lidských obydlí. Kdybychom mohli kupříkladu na sídlištích vypustit do kolektorových katakomb pár krajt, brzy bychom zřejmě měli po starostech s přemnoženými potkany!

 Je možné krmit hada mrtvou, rozmrazenou kořistí a také se to velmi často děje (pokud je k tomu had ochoten a naučen), ale nemělo by jít o výhradní způsob krmení. Nejde jen o ztrátu reflexů, ale i o úplnost a vyváženost jeho stravy. Kromě kořisti totiž hadovi stačí už jen čistá voda. Vše ostatní si musí syntetizovat a získat ze své kořisti! Jeho trávicí soustava proto patří k jednomu z divů přírody. Had totiž dokáže strávit naprosto vše, včetně kostí, drápů, zubů i srsti. Mladá krajta to navíc dokáže i velmi rychle – během týdne je připravena přijmout další potravu. Pokud ji ale nedostane, umí udělat další zázrak: její výkonný trávicí systém „ubere plyn“. Ustane produkce trávicích šťáv, žaludek se stáhne, postupně dojde k úplnému vyprázdnění a had – klidně vydrží hladovět. Dospělé krajtí samice při svých mateřských povinnostech nežerou klidně i půl roku, aniž by to nějak podstatně ohrozilo jejich život.

 To se mi na krajtách líbí – ten neuvěřitelný přechod od absolutní nečinnosti v teráriu po aktivní šmejdění, když ji vyndám ven nebo k přímo agresivnímu lovu kořisti. Jednou jsem si to měřil: za 20 sekund po vložení sousta do terária už na něm visela namotaná, i když byl potkan na opačné straně terária!

 Většinou si had dovede kořist chytit tak, aby jej nemohly ohrozit zejména u potkanů velmi nebezpečné zuby. Pokud ji však chytí špatně, může velmi snadno dojít k úrazu.

 Různí ochránci přírody v této souvislosti zuřivě protestují: hadům by se měla dávat zásadně mrtvá kořist, aby prý netrpěla. Někdo toho potkana ale stejně musí předem zabít, ne? Krajta má ale potkana mrtvého i za půl minuty! Proč?

 Dřív se lidé domnívali, že had svou kořist rozdrtí. Že praskají žebra a vnitřní orgány. Ale princip zabití u škrtiče spočívá hlavně ve znemožnění se nadechnout a nabrat tak do plic nový vzduch. Při každém pokusu o výdech had svoje smyčky víc utáhne a brání tak v dalším nádechu. Kořist se dusí víc a víc. Tlak na hrudní koš je po chvíli už tak silný, že často dojde i k zastavení srdečního svalu! Co může být rychlejší?

ALE POZOR!

 Lovecký výpad velkého škrtiče je pro vás jako chovatele předkládajícího kořist
tím nejriskantnějším okamžikem!

 Vaše krajta se v tu chvíli řídí jen instinktem, který přebije všechny dosavadní návyky, kdy vás znala a bezpečně rozpoznávala. Používá zejména čich a pak také orgán, kterým registruje teplo kořisti. Očima zaznamenává hlavně pohyb. Pokud tedy cítí pach správné kořisti, vnímá teplo a vaše ruka je v „dostřelu“, nebude váhat ani zlomek vteřiny! A pokud už kořist drží, nemůže čichat a svůj omyl tedy nepozná! Bude-li kořistí vaše ruka, klidně ji bude škrtit! Pokud by to byla jiná, zranitelnější část těla, můžete se snadno ocitnout ve velkém problému. Nakonec to pozná, ale pro vás může být příliš pozdě!

 Ochrana a prevence proti takové nehodě spočívá v několika zásadních principech, které je nutno dodržovat u všech velkých škrtičů:

• Nemanipulujte s hadem před krmením, zejména je-li v místnosti přítomna budoucí kořist!
• Nekrmte hada volně v místnosti, nechte ho v teráriu! Po krmení je vždy aktivní a hledá další kořist, krom toho přenášení zpět do terária spolu s necitlivým uchopením může způsobit i zvrácení kořisti.
• Při krmení hada delšího 3 metry si přizvěte pomocníka – na každé dva další metry jednoho. Budou pomáhat s manipulací s teráriem, kořistí a mohou pomoci v případě, že se had ovine někde, kde nemá – může např. zachytit kořist spolu s boční stěnou atd.
• Na vložení kořisti do terária použijte dlouhé kleště nebo rukavici – ne že by vás ochránila proti kousnutí, ale oddělí teplo vaší ruky od kořisti!
• Zvýšenou opatrnost použijte také při vkládání další než první kořisti – had je mnohem aktivnější a rychlejší!
• Po manipulaci s kořistí (vložení do terária) si ihned umyjte ruce – později byste na to mohli zapomenout.
• Po krmení nechte hada v klidu alespoň do druhého dne – zklidní se jeho hormonální hladina a nastoupí útlum spojený s trávením.

 Porušení těchto principů, vede-li k nehodě s následkem vážného ublížení na zdraví, má vždy za následek nežádoucí a škodlivou popularizaci sdělovacími prostředky. Taková popularizace však poškozuje všechny teraristy bez rozdílu včetně těch, kteří se svým exotickým mazlem žijí bez problémů dlouhá léta!

Kůže krajty je velmi roztažitelná stejně jako všechny vnitřní orgány. Při trávení dokonce nastává i přechodná fáze, ve které se objem potravy ještě zvětší! Krajta je navíc tvor při krmení nenasytný – dokud jí budete kořist předkládat, bude se cpát, i kdyby měla prasknout! Má to opět dáno geneticky: další kořist se může objevit až za dlouho a tak je třeba toho maximálně využít! Nejsou výjimkou případy, kdy krajta, která za svou kořistí byla nucena prolézt menším otvorem (např. otvorem v pletivu), se pak nedostala ven a byla proto chycena!

 Právě proto je tak snadné krajtu na rozdíl od jiných hadů překrmit. Následkem však (díky minimu pohybu v ideálních podmínkách zajištěných chovatelem) bude typická civilizační choroba – obezita! Není to sice smrtelná choroba, krajtě ale výrazně zkracuje život. To jako chovatel jistě nechcete dopustit, ne?

 Snadným způsobem, jak tomu zabránit, je vést si záznamy o všech událostech v životě vaší krajty, zejména o krmení, vyprazdňování a svlékání kůže. Záznamy by měly obsahovat i některé podrobnosti, jako je např. ochota žrát, aktivita, namáhavost polykání, záznam úrazu, dojde-li k němu, popis léčby, u svlékání pak popis kvality svlečené kůže. V případě, kdy je třeba si vzpomenout na nějakou událost třeba rok nazpět, stává se takový deník neocenitelnou pomůckou.