Cherrynku jsem si pořídila před dvěma a půl lety.

Už čtyři roky pracuji v chovatelských potřebách a sbírám zkušenosti o pejskách jak z různých knih, časopisů a podobně, tak hlavně od zákazníků a teď i od přátel ze cvičáku.

Agility jsem viděla několikrát běhat jak v televizi, tak venku a tento sport mě úplně okouzlil.

Když jsme přišly poprvé s moji fenkou amerického stafordšírského teriéra Cherrynkou

na cvičák, bylo mi řečeno, že s každou překážkou se musí pes postupně seznámit, okouknout ji. ,,Nesmíte na ni v žádném případě spěchat nebo ji nějak nutit“, radila mi naše trenérka.

Jenže moje Cherrynka to není normální pes, je to spíš taková ,,neřízená střela.“

Překážky, které jinak ostatní štěňata zvědavě a nedůvěřivě okukovala, Cherrynka bez dlouhého rozmýšlení vyzkoušela hned.

V agility je několik pevně daných druhů překážek. Jsou to např. tunel, kruh, houpačka, kladina, dálka, áčko a v neposlední řadě skokové překážky. Tunel, který je pro spoustu psů jednou z těch dlouho zkoumaných zajímavostí, byl pro Cherrdu tou nejbáječnější věcí ,jakou kdy potkala. Jen ho uviděla, doslova do něj vlítla  a venku otočka a hned zpátky a bylo to prostě ,,žůžo.“

A takhle to vypadalo i s vysokým ,,áčkem“, skočkami a všemi těmi dalšími, pro Cherrynku velmi zábavnými překážkami. Abych ji jen nechválila, našlo se něco, co ji trochu zaskočilo. A byla to kladina. Přece jen byla vysoká,ale jen prvních 5 minut.

Trenérka byla nadšená a byla si stoprocentně jistá, že Cherrdu tohle bude bavit.

První tréninky byly směřovány spíš ke hře. Přes spousty pamlsků a pochval jsme pejsky postupně seznámili s každou překážkou a už tam bylo vidět, který pes bude dělat agility rád a z radosti, a který tam byl spíš z povinnosti.

Je pravda, že agility je sport pro každého psa a jeho ,,páníčka“ bez ohledu na velikost, rasu a stáří týmu. Je potřeba jen mít chuť sportovat a být s pejskem opravdu ,,nejlepší kamarádi“.

Agility není ani tak výcvik, jako hra a společná radost psa i pána. Ale některý pejsek to tak třeba nevidí a tak ho  agility ani nezačne bavit.

Ale zpátky k nám. Cherrynka už proto, že neměla s blázněním po parkuru žádný problém,dělala velké pokroky a letos v létě jsme začaly jezdit po závodech. První jsme absolvovaly v Jaroměři, druhé pak v Chlumci nad Cidlinou. Tam se  Cherrynka začala rozkoukávat v cizím prostředí a mezi novými pejsky.

Ale třetí závody v České Třebové už přinesly první úspěch. Cherrda se tady umístila na          3. místě. To byla radost! A hlavně obrovský pohon do dalšího trénování i závodění.

A pohon to byl dobrý, protože hned na dalších závodech v Dolním Přímu jsme byly první.

Z mého vyprávění to vypadá, že je to super pes, ale nemyslete si.

Cherrda má taky mouchy. Sice takové roztomilé, ale má. Tak třeba to, že její obrovsky milující srdíčko potřebuje, aby byli všichni, koho má ráda pohromadě a pečlivě si to hlídá.

Doma to až tak neřeší, ale jakmile jdeme někam ven, musíme se vrátit v tom počtu, v jakém jsme vyšli. A to nám na závodech bohužel znemožňuje, aby s námi někdo jel. Když jsem s ní sama, běhá a má v hlavičce jen mě. Ale jakmile tam je někdo koho zná se mnou, není ji po chuti jít se mnou na parkur a toho ,,nebohého chudáka“ tam nechat o samotě koukat.

A tak nám to suprově předvedla na letošních podzimních závodech v Nymburce, kam se mnou jel i můj přítel. Na start jsme došly, ze startu vyběhly ale za první překážkou Cherrda  zapřemýšlela ,,vždyť on je tam sám“, zastavila se, rychlým mrknutím proběhla všechny diváky a když zaregistrovala tu známou milovanou postavu, neváhala ani okamžik. V očích se ji rozplápolaly plamínky největší radosti a plnou parou a nejkratší cestou za ním.

No a samozřejmě přece tam někde za sebou nenechá mě a tak zas honem pospíchala zpátky ke mně a svou obrovskou radostí a nadšením že nás má oba po kupě skvěle pobavila všechny, kdo na závodech byli.

Tímhle zážitkem chci hlavně všem říct, že agility není o tom psa do něčeho nutit, na tréninku ho dřít nebo dokonce trestat když udělá chybu.

Agility je hra a úžasné sžití s vašim čtyřnohým kamarádem. Umístění na závodech je pak nejen krásnou odměnou, ale hlavně takovým příjemným pocitem, že Váš pejsek něco umí a hlavně že ho to baví a má z vašich společných zážitků radost.